Stáhnout

Text podrobně popisuje postup barvení betonu a betonových výrobků. Postup barvení betonu zahrnuje vliv dávky pigmentu na barvu betonu, vliv použitého cementu na barvu betonu, vliv používaného kameniva pro výrobu betonu a vliv chemických přísad. Dále je popsán vliv účinnosti míchacího zařízení, vzdušné vlhkosti a uložení a skladování na výsledný barevný odstín betonu nebo betonového výrobku. Závěrem textu jsou uvedeny nejčastější chyby, ke kterým dochází při barvení betonu a betonových výrobků.            

Betonová dlažba z dlažebních bloků je nejrozšířenějším betonových výrobkem. Když je provádění betonových dlažeb na první pohled jednoduché, tak se při pokládce stále vyskytují problémy. Text popisuje podrobně pokládání betonových dlažebních bloků. V závěru textu jsou uvedeny chyby při kladení dlažby, které se nejčastěji vyskytují. Dlažební bloky jsou především určeny pro pozemní komunikace (vozovky, chodníky, parkoviště), takže jsou převážné určeny pro veřejné zakázky.

Nabývání pevnosti při tvrdnutí betonu je závislé na teplotě. Při teplotě +5 °C se tvrdnutí betonu prakticky zastavuje a má-li beton dosáhnout požadované pevnosti, tak je nutné udělat taková opatření, aby nedošlo k zastavení probíhající reakce. Text obsahuje doporučení, jaká opatření udělat, aby bylo možné provést betonáž při teplotách nížších než +5 °C a při teplotách pod bodem mrazu.

Betonové obklady jsou žádaným výrobkem, protože svým vzhledem napodobují štípaný kámen. Při provádění staveb obkladači ve většině případů zacházejí s těmito výrobky stejně jako s keramickými glazovanými obklady, což v mnoha případech vede ke vzniku poměrně těžko odstranitelných závad na povrchu obkladových prvků. Zásadní rozdíl mezi betonovými obklady a keramickými glazovanými obklady je v nasákavosti a vodopropustnosti těchto výrobků. Proto je třeba k těmto prvkům přistupovat odlišně.

Velmi oblíbené jsou ploty z betonových štípaných tvarovek anebo z dutinových betonových tvarovek s povrchem napodobujícím pískovec nebo jiný kámen. Štípaný povrch simuluje vzhled přírodního štípaného kamene a pomocí těchto tvarovek lze zhotovit velmi efektní a trvanlivé plotové konstrukce. Štípané betonové tvarovky jsou většinou duté tenkostěnné betonové tvárnice, které jsou štípány z větších betonových bloků. Plotové štípané tvarovky mohou mít štípanou plochu z jedné, dvou, tří nebo všech čtyř bočních ploch podle účelu použití. Plotové štípané tvarovky jsou vyráběny v přírodní barvě betonu nebo jsou barveny anorganickými pigmenty. Textura štípané plochy může být navíc zvýrazněna použitím speciálního barevného kameniva.

Plovoucí podlahou se zde nerozumí vrstva podlahoviny, ale betonová deska, ležící na izolační vrstvě a oddělená od obvodových konstrukcí. Takováto betonová deska se chová jako plovoucí kra, a proto se jí říká plovoucí podlaha. U monolitických betonových desek je dále nutné udělat po šesti metrech dilatační spáry široké 5 až 10 mm, které se vyplňují pružným materiálem. Pokud není monolitická deska rozdělena dilatačními spárami, dojde během zrání betonu ke vzniku nepravidelných trhlin. Pokud se tedy chystáte zhotovit podlahu svépomocí, dobře zkontrolujte nejdříve vlastnosti podkladního betonu, na který budete podlahu pokládat. Pokud podkladní betonová vrstva nesplňuje požadavky na pevnost a rovinnost, je třeba provést nejprve opravu nebo výměnu podkladní vrstvy.

Betonové vibrolisované výrobky se v naší zemi začaly ve větším množství co do objemu i co do sortimentu objevovat na trhu až po roce 1990.  Výrobky jsou okamžitě po vyrobení odformovány a ponechány na podložkách. Z těchto podložek jsou výrobky po zatvrdnutí betonu baleny do palet. Tento proces, který nevyžaduje, aby výrobky zrály ve formách, a umožňuje okamžité další použití formy, vedl k možnosti vyrábět obrovská množství výrobků v krátkém časovém období. Po roce 1990 se začala v masovém měřítku vyrábět především betonová dlažba, označována názvem "zámková" (někdy je používán nesmyslný název "zámecká"). Tento název byl převzat z anglického výrazu "interlocking" a dodnes je tato dlažba takto běžně označována. Zámkem se rozuměly členité boky dlaždic, které do sebe zrcadlově zapadají a zamezují možnosti pohybu dlaždic v dlážděném krytu.

Dlaždice s povlakem se objevily na trhu před několika roky a stále více si získávají oblibu v nabízeném sortimentu betonových dlaždic. Úvodem je třeba říci, že dlaždice s povlakem nejsou pouze dlaždice opatřené povrchovou úpravou transparentním lakem, ale představují ucelený systém, který musí splňovat náročné požadavky, kladené na vnitřní i vnější prostředí. Mají-li být dlaždice kvalitně vyrobeny, tak musí být přesně dodržen technologický postup výroby. Dodržení technologického postupu je možné pouze na maximálně automatizovaném výrobním zařízení, aby se v maximální míře minimalizovaly vlivy, které by mohly ovlivnit kvalitu dlaždic. U dlaždic s povlakem je kladen důraz na vzhled výrobků a každá výrobní šarže dlaždic je v podstatě jedinečná.

Impregnace betonu umožnuje ochránit povrch betonu a betonových výrobků před působením povětrnosti a nepříznivými vlivy. Text uvádí, jaké jsou rozdíly mezi hydrofobní impregnací, povlakem a impregnací a které materiály jsou nejčastěji používány pro ochranu povrchu betonu. Součástí textu jsou pokyny pro provádění úprav povrchu betonu a nečastější chyby, které se vyskytují při aplikaci impregnací na povrch betonu. V závěru textu je doporučení, jakým úpravám se vyhnout a jaká rizika představují nevhodné přípravky pro úpravu povrchu betonu.

Široký sortiment betonových prvků pro vnější architekturu nabízí také prvky, z nichž lze buď suchou montáží anebo kombinací suché montáže a monolitického betonu zhotovit opěrné stěny. Opěrná stěna je velmi působivý architektonický prvek zvláště při použití barvených betonových prvků, jejichž povrch je různě profilován a podobně. Stavba opěrné stěny je většinou považována za bezproblémovou jednoduchou stavbu. Praxe a řada vzniklých poruch na postavených stěnách ale dokládá, že tuto stavbu nelze jak z hlediska projektové přípravy, tak z hlediska vlastního provedení v žádném případě podcenit. Je třeba si uvědomit, že zřícená betonová opěrná stěna může způsobit kromě materiálních škod i újmu na zdraví. Opěrná stěna je po statické stránce komplikovaná stavba a její chování závisí na mnoha faktorech.

Základní výhodou, která způsobila rozšíření samozhutňující beton je snadné čerpání, lití a vyplnění bednění nebo formy bez použití vibračních zařízení. Vyloučením vibračních zařízení dochází především ke značnému zlepšení pracovního prostředí, protože každé vibrační zařízení působí negativně na lidské zdraví vibracemi a hlukem. Dalšími podstatnými výhodami je úspora finančních prostředků na nákup a provoz vibrační techniky, snížení pracnosti, úspora energií na provoz vibračních zařízení a dokonalý vzhled výrobku nebo betonové konstrukce bez výskytu povrchových vad, pískových hnízd, povrchových bublin a podobně. Velmi podstatnou výhodou tohoto betonu je fakt, že k jeho výrobě je nutné použít jemné příměsi, jako jsou létavý popílek, jemné kamenné drti a podobně, což umožňuje efektivně likvidovat odpadní suroviny.

Betonové výrobky představují prvky, které mají dostatečně dlouhou životnost a jsou dostatečně odolné proti působení provozu a povětrnosti, ale nejsou nezničitelné a hlavně nejsou nepoškoditelné. Výhodou maloformátových prvků je možnost jejich výměny při lokálním poškození, ale nesprávným užíváním lze poškodit i celou plochu. Každý prostý beton má určitou nasákavost, danou charakterem tohoto materiálu. Nasákavost způsobuje pronikání vody do hmoty betonu a její opětné vypařování. Při tomto opakujícím se transportu dochází k vnikání nečistot do povrchových vrstev beton, které zde po vypaření vody zůstávají. Protože může do povrchových vrstev betonu vnikat voda, mohou do betonu vnikat i jiné kapaliny, jako oleje, rozpouštědla, roztoky různých látek a podobně. Všechny tyto látky mohou způsobit až nevratné znečištění povrchu betonových výrobků.

Za umělý kámen je podle evropských norem považován betonový výrobek, jehož povrch a vzhled je cíleně upraven tak, aby se co nejvíce podobal přírodnímu kameni. Tohoto cíle se dosahuje členěním povrchu, probarvením betonu a speciálními úpravami povrchu, jako je štípání betonu, vymývání povrchu, pískování povrchu a podobně. Protože by se měl umělý kámen co nejvíce podobat kameni přírodnímu, je nutné pro jeho výrobu většinou použít speciálních kameniv. Pro napodobení pískovce jsou nejčastěji používány jemné křemičité sklářské nebo slévárenské písky. Pro štípané výrobky se nejčastěji používají drtě z různobarevných hornin (černý vápenec, zelený serpentinit, černý čedič nebo spilit a podobně. Pro vymývané povrchy se používají přesně tříděné těžené štěrky s malým obsahem rozpadavých zrn.

Betonové výrobky jsou nejčastěji používány pro jednoduché stavby pozemních komunikaci, ale i u těchto staveb se možné se setkat s celou řadou závad. Protože jsou pozemní komunikace vystavené celé řadě nepříznivých vlivů včetně působení agresivních látek, tak je u těchto konstrukcí vyšší pravděpodobnost výskytu závad. Text obsahuje popis nejčastěji se vyskytujících závad včetně příčin jejich vzniku.

Problém vápenných výkvětů na betonových výrobcích je stále velkým problémem všech výrobců betonových výrobků. Výskyt vápenných výkvětů je nejčastějším předmětem reklamací ze strany uživatelů betonových výrobků, i když jejich výskyt pokud se jedná o primární výkvěty, nemá vliv na užitné vlastnosti výrobků. Jedná se pouze o dočasnou estetickou vadu. I když je tvorba vápenných výkvětů dávána za vinu výrobci, je jejich tvorba ve většině případů zaviněná nikoliv vlastními výrobky, ale špatným zabudováním výrobků a nerespektováním základních stavebních zásad. Vápenné výkvěty nejsou problémem pouze betonových výrobků, ale běžně se vyskytují například také na starém zdivu.

Tato stránka je určena především pro drobné stavebníky, kteří vyrábějí beton doma v ambulantních podmínkách. Na této stránce bychom Vás chtěli informovat o některých našich zkušenostech, které jsme získali během naší činnosti v oblasti zkušebnictví, poradenství a v oblasti technologie betonu. Cílem těchto stránek je poskytnout Vám informace, jak lze i doma vyrobit kvalitní betonovou konstrukci. Z poradenské činnosti, z posuzování jakosti betonu a ze zkušební činnosti lze vyvodit závěry, že řada chyb, které následně vedou k problémům s kvalitou stavebního výrobku nebo stavebního díla, se stále opakují anebo jsou dokonce stále častější a přitom se lze těmto chybám poměrně snadno vyvarovat.

Žárobeton není nejvhodnější označení betonu odolného vysokým teplotám, protože obecně žáruvzdornost je požadavek na to, aby žárová deformační teplota byla alespoň 1580°C, což většina betonů není schopna vydržet. Proto by se měl spíše užívat název beton odolný vyšším teplotám, přičemž za vyšší teplotu se považuje teplota nad 200°Č. U žárobetonu je podstatné znát, jakou teplotu bude muset betonový výrobek během provozu vydržet. Samozřejmě odlišné složení bude mít beton určený pro vyzdívku pece a jiné složení bude mít beton určený pro stavbu zahradního krbu nebo grilu. Důležité je také, jak bude beton vysoké teplotě vystaven, tj. zda bude vystaven přímému kontaktu s ohněm anebo zda bude od přímého plamene oddělen například izolací, přepážkou a podobně. Betony, u nichž tvoří pojivo portlandský cement, jsou schopny snášet teplotu zhruba do 1000°C. Pro vyšší teploty je již nutné použít speciální cementy anebo jiná pojiva.

Betonové tvarovky ZTB umožňují bezproblémové provádění jak nevyztuženého zdiva, tak i vyztuženého zdiva. Vyztužené zdivo je schopné na rozdíl od nevyztuženého zdiva přenášet i ohybové namáhání a vyztužené stěny jsou tedy schopné přenášet i větší vodorovné zatížení. Proto jsou tvarovky ZTB také velmi často používány pro provádění vyztuženého podzemního zdiva, které musí přenášet vodorovné zatížení od zemního tlaku. Při rozhodování o použití tvarovek ZTB je třeba vzít v úvahu, jaké prostředí bude na beton tvarovek působit. Toto je důležité především při použití tvarovek ZTB pro podzemní zdivo, protože podzemní zdivo je trvale vystaveno vlhkosti a může být v některých oblastech vstaveno i působení agresivních látek.